Samotné technické řešení přineslo několik novinek a dokonce i patentů.

Základová železobetonová deska, o průměru 30 m a tloušťce 4 m, se nalézá v hloubce 15 m pod původním povrchem. Svislá konstrukce se skládá ze tří válcových ocelových tubusů, z nichž dva vedlejší (s nouzovým schodištěm a služebním výtahem) mají průměr 4,8 m a dosahují společně výšky 134 metrů. Hlavní tubus (se dvěma rychlovýtahy) má průměr 6,4 m a přechází do anténního nástavce sahajícího do výšky 216 metrů. Tubusy jsou tvořeny soustřednými ocelovými rourami, jejichž meziprostor tloušťky cca 30 cm je vylit betonem.

Na tyto svislé tubusy jsou pak zavěšeny tři kabiny s trojramenným půdorysem: ve výšce 66 metrů se nachází restaurace (v roce 2012 mimo provoz – probíhá rekonstrukce^[5]), ve výšce 93 metrů je vyhlídková kabina s dohledností až 100 km a nejvýše je umístěna (veřejnosti běžně nepřístupná) kabina s vysílací technikou. V letech 2011 – 2012 věž prošla rekonstrukcí prostor, v nižší vyhlídkové prostoře je panoramatická restaurace, kavárna a vinárna, změny se dotkly i Mahlerových sadů v blízkém okolí věže. Součástí nově rekonstruovaných prostor je i luxusní hotelové apartmá.

Z anténního nástavce vysílá digitálně jedenáct televizních a osm rozhlasových stanic. Analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno 30. dubna 2009, analogově v pásmu VKV odtud vysílá šest rozhlasových stanic. Dále jsou zde vysílače mobilních operátorů a také se zde měří kvalita ovzduší v Praze.

Tento článek je licencován za podmínek licence Creative Commons Uveďte autora/Zachovejte licenci 3.0. Jeho text byl převzat z článku „Žižkovský vysílač“ na Wikipedii.